Proč Kanada? Do karet nám hrálo hned několik důvodů - ten hlavní byl, že se tam nachází naše kámoška Isabela, které jsme slíbili návštěvu. Na oplátku jsme dostali zdarma ubytování, průvodce a extra péči během tripu, což byl zároveň druhý důvod, a za to jsme jí velmi vděční. Třetím důvodem byla relativně lehká dostupnost a příznivé ceny letenek. Z Prahy do Montrealu lítá přímá linka Air Transat a zpáteční letenka se dá sehnat za 12 tisíc s velkým kufrem.
Před cestou bylo potřeba zařídit pár věcí - například koupit velkej kufr, protože doteď jsme se dycky vlezli do příručního. Potom taky vyřídit mezinárodní řidičák, objednat auto, pořešit víza a pojištění. Oproti USA je vyplnění eTA do Kanady mnohem rychlejší a levnější a v podstatě obratem máte na mailu potvrzení. Rezervaci auta jsem provedl přes RentalCars a mezinárodní řidičák vám na úřadě za pade udělají na počkání. Pár dní před odletem mně ale málem přivodila infarkt samotná letecká společnost Air Transat, protože jsem za boha nemohl ověřit stav rezervace letenek a pořád to psalo, že rezervace neexistuje. Po pár hodinách mailů a telefonátů se zákaznickou linkou se ale vše vyřešilo a check-in následně taky proběhl v pohodě.
1. DEN
Cestu na letiště jsme si užili, po dlouhé době to letělo v rozumnej čas 12:35, takže žádný fofry uprostřed noci. Let trval cca 7 a půl hoďky, ale celkové hodnocení společnosti je rozporuplné. Na jednu stranu si můžete zadarmiko vybrat sedadla, na druhou stranu si musíte zaplatit za sluchátka $10, pokud nemáte vlastní. Sezení jsem teda naplánoval tak, aby nás neotravoval někdo třetí a abysme měli víc prostoru kolem sebe. Tríček nám však hned za chvílu překazila bábuška, protože usoudila, že sedět o 3 řady vepředu a dělat nám křena je výhodnější, než zůstat na původním fleku. To se nám pochopitelně nelíbilo a tak jsme do ní tak dlouho vrkali, až se posunula ještě víc dopředu a potrestala někoho, kdo si to nechal líbit.
Díky časovýmu posunu jsme doletěli do Montrealu ve 3 odpoledne místního času a hned zamířili na bus 747, kterej jezdí do centra. Linka frčí non-stop a lístek stojí $10. Platí však i na metro a je validní 24 hodin. Ve všech autobusech platí taková kulišárna, že si lístek můžete koupit u řidiča, ten ale zásadně nevrací, takže dát mu třeba dvacku, je osudová chyba. Doporučuju dycky koupit lístek předem v automatu, kde berou i karty. Cesta z letiště do centra trvá proklatě dlouho, ve špičce ještě dýl. Je dobrý s tím počítat a bláhově si nemyslet, že do hodinky ste tam.
Po 6 hodině jsme se konečně dostali na místo určení, seznámili se s paní domácí a uvelebili se v pokoji, kterej nám Isabela solidárně přenechala. Ale jelikož jsme reálně byli vzhůru mnohem dýl, dlouho jsme nevydrželi a zalehli.
2. DEN
Ráno jsme nijak nezaháleli a valili si vyzvednout auto. Z první zkušenosti ohledně půjčení auta jsem měl trochu strach, ale nakonec všechno proběhlo až příliš hladce. Ženská na přepážce ani nechtěla vidět mezinárodní řidičák a pak nám dali na výběr ze dvou aut, přičemž Nissan Murano byl fungl novej kus v plné palbě s najetýma asi 300 kilometrama, takže to byla jasná volba. Když jsem to bookoval přes net, nebyla v ceně GPSka a plná asistenční služba stála 300 na den. Na místě mi ji nabídli za 160 na den a zabudovaná navigace šla na účet podniku. Zároveň mi řekli, že neřeší škrábance a oděrky, který jsou menší než $5 bankovka (a ty kanadský jsou docela velký).
Chvílu mně trvalo, než jsem se s takovým SUVéčkem sžil, ale na nadupaný káry a všechno to vybavení si člověk zvykne mnohem rychlejc, než se zdá. Pomocí navigace jsme se vymotali z centra, nabrali si věci v bytě a mašírovali do Ottawy. Na první týden jsme totiž měli naplánovanej okruh na západ a tohle byla první zastávka.
Žádné komentáře:
Okomentovat