Olomouc & Praha - březen 2016

Co si budeme nalhávat - letošní Velikonoce byly stejně náročný, jako ty předchozí, přesto bych však vypíchl jednu odchylku od let minulých. Tentokrát mě čekala po těchto slavnostech dovolená až do konce března, a tak jsem se rozhodl, že kromě polehávání, skučení a falešných předsevzetí, že už příště tolik slivovic hutat nebudu, udělám radši své drahé polovičce radost a zase ji někam vyvezu. A když už jsme byli v tom, netroškařili jsme a rovnou jsme ty výlety udělali dva.




První štace byla nedaleko vzdálená Olomouc. Chystali jsme se tam už delší dobu a nyní nastal ten správný čas. Pro moje větší pohodlí jsme zvolili cestu Žlutým, abychom se nemuseli starat o dálniční známku, parkování apod. Z Brna to jezdí každou chvíli, cesta trvá něco málo přes hoďku a lístek stojí asi stovku. Zanedlouho jsme teda vystoupili u hlavního nádraží, který vypadá stejně škaredě jako to brněnský a že se k němu blížíte, poznáte důvěrně známým zápachem, jak když se vám v noci zdá, že jste na záchodě, ale ráno si uvědomíte, že to byla past. Na druhou stranu, Olomouc má celkem pěkný systém značení, takže není problém dostat se po šipkách do centra, nebo ke kterékoliv jiné zajímavosti. Postupně jsme tedy prošli Bezručovy sady, Dolní a Horní náměstí a několik kostelíků. Dominantou je samozřejmě Sloup Nejsvětější Trojice, zapsán v seznamu UNESCO, potom orloj a katedrála sv. Václava. Abych se přiznal, sloup jsem nikdy neviděl, jenom o něm slyšel v souvislosti s kulturním dědictví, ale čekal jsem od něj víc.

Celé centrum není zas tak velké, dá se projít za poměrně krátkou dobu, a tak jsme po pár hodinách nevěděli co a v podstatě jen bloumali tam a zpět. Nakonec jsme to zapíchli v galerii Šantovka, což je taková obdoba brněnské Vaňkovky, kde jsme museli nejprve omrknout pár obchodů :) a potom už následovalo tradiční kafíčko. Počasí ten den stálo dost za prd, celou dobu bylo zatažený, později i poprchávalo. Mínus dávám mapě centra, kterou jsme vyfasovali v informačním centru. Stálo na ní totiž, že od  Šantovky je to na nádr 800 metrů, v reálu je to ale 2x tolik a tak jsme s velkou radostí v mírným deštíku opět utíkali na bus, abychom ho stihli. Holt časy se sice mění, ale některé věci zůstanou pořád stejné :D

 

Hned další den jsme nelenili a vydali se z té naší obydlené zatáčky do pravého velkoměsta, na které jsou všichni tak pyšní. Opět Žlutým, tentokrát za dvě kilča a dvě a půl hodiny čistýho času. Jestli jsem někdy v mládí byl v Praze, nikdy to nebylo z mojí vlastní iniciativy a rozhodně jsem tam nejel za památkama. Školní výlet na gymplu byla spíš túra po pražských hospodách, než poznávačka. Nyní byla chvíle ty zkažený léta napravit. Po cestě tam to vypadalo na pokračování počasí z Olomouce, před polednem se ale krásně vyjasnilo a bylo konečně cítit jaro.

Ze startu jsme prubli Prašnou bránu, Václavák, sebrali mapu centra a pokračovali na Staromák. Akorát to hezky vyšlo, že jsme viděli i slyšeli ty zázračný hodiny klingat a po minutě slávy jsme pokračovali dál k Mánesovu mostu. Od tam je nádherný pohled na hrad a Malou Stranu obecně. Co mě teda celou dobu neskutečně vytáčelo, nebyla jen kopa lidí, ale taky auta, který jezdí úplně všude. Kdejakej mamánek ve vylítané Felicii si dělá okružní jízdu centrem, pracky z vokna jak ředitel zeměkoule a ještě zuřivě mlátí do volantu, když si dovolíme přecházet přes přechod. Prostě líní Pražáčci by nejradši asi jezdili aj po Karlovým mostě fárem, ale zase vocaď pocaď. My taky když jdem dat krabičáka na Petrov, tak tam nedoskotačíme na Fechtlech.

 

Ve druhé části dne jsme prošli onen Karlův most, kde nás naštěstí nikdo neokradl a pokračovali na Malé Straně hradem, Petřínem a katedrálou sv. Víta. Další nachytávka nás čekala u Zlaté uličky, kde nějakej koumák vymyslel, že bez okružního lístku se do ní nedostanete, takže buď "všechno" nebo nic... za 250,- Kč. Jako nejsu ňákej skrblík, ale dát za stometrovou procházku víc než za lístek do Práglu, to zase prrr. To je jak když jeden podnikatel chtěl zbohatnout na výhledu do Macochy, ale ten byl aspoň trošku soudnej a nechal to za dvacku. Navíc památkáři to hnedka utli, aby nebyla ostuda a už je to zase zadarmo. V Praze se ale evidentně těmto nešvarům daří.

 

 

 

Touto nepříjemností jsme se však nenechali rozhodit a pokračovali dál malebným městem k Národnímu divadlu a poté do Palladia na Náměstí Republiky, kde byla naše konečná zastávka. Coffee break, šmitec. Musím uznat, že to byla nádhera a Praha by si zasloužila klidně ještě den dva navíc, proto se tam nepochybně jednoho dne vrátíme. Lidi jsou milí, nemají problém vás vyfotit, akorát se s velkou pravděpodobností trefíte do turistů, takže aspoň základ angličtiny se hodí.