Původně to měl být výlet do Budapešti, ale kvůli nízké účasti byl zrušen a tak jsme se rozhodli strávit státní svátek (8.5.) v Bratislavě. Jelikož jsme se rozhodovali až den předem (podle toho, jaký bude počasí), student agency už měl vyprodáno a tak nám nezbylo než cestu tam absolvovat vlakem EC z brněnskýho hlavního nádraží. Cesta bez místenky za 290 Kč, no aspoň ČD informují půl hodiny předem, jestli nemá vlak zpoždění. Samozřejmě že měl, tak aspoň jsme nemuseli kvaltovat na poslední chvíli. Odjezd cca 8:30, ve vlaku standart. Rychle jsme se někde usadili a doufali, že nás nevyhodí místenkáři. Zanedlouho kontrola průvodčího a vytisklá jízdenka z netu kupodivu fungovala napoprvé. Na slovenské straně ještě jednou kontrola a následně už nás vypakovali z místa nějací Slováci. Smutně obcházíme další kupéčka a snad až u jednoho z posledních narážíme na dvě volný místa. Celková cesta asi hoďka a půl a už vystupujem na hlavním nádraží v Bratislavě.První dojem hrůza, zdálo se mě, že sem jenom popojel dvě zastávky šalinou a vystoupil na Cejlu. Proto se rychlým krokem vydáváme do centra a doufáme, že to bude lepší. První zajímavější věc po cestě je Grassalkovičov palác a Hodžovo námestie. Uděláme pár fotek, občerstvíme se a pokračujeme dál. Zanedlouho nás ukazatele navedou na turistické infromační centrum, kde si bereme mapu města a dobrodružství začíná. Bětuška má tradičně vytisknutý itinerář s památkama, který stojí za to zhlídnout a nějaké to povídání k tomu.
I když to tak dopoledne nevypadalo, začíná se vyjasňovat a slunko svítí jak v létě. Postupně se dostáváme na Hlavné námestie, kde už je vidět aspoň ňáký turista. Jinak bylo kolem úplně mrtvo. Centrum už je mnohem příjemnější než bratislavský hlavas. Typově Bratislava připomíná Prahu, ale vzdálenosti mezi památkami a celkově střed města je mnohem menší, než jsme zvyklí u jiných měst. Michalská brána, Kapucínský kostol a už se drápeme do kopca na Slavín. Slavín by neměl nikdo vynechat, je odtam krásný výhled na celou Bratislavu. Jako odměnu si nahoře dáváme oběd, fotíme se a pak s radostí utíkáme zase z kopečka dolů a míříme k hlavní dominantě - Bratislavskému hradu. Od tam je zase hezký výhled na Dunaj a most SNP. Pod hradem se nachází katedrála sv. Martina a poté se vracíme zpět přímo do centra.
U veřejných záchodků nás odchytla jedna bezdomovkyně, která chtěla drobný na vínko. Chtěl jsem na ni udělat tríček, že su zahraniční, tak sem jí anglicky řekl že nerozumím, ale to sem neměl dělat. Žena okamžitě přehodila do angličtiny a hbitě mi začala vysvětlovat, že je bez domova. Co neřekla anglicky, doplnila českýma (slovenskýma) slovama a to teprv byla zkouška nervů, abych se neprozdradil. Musel jsem se držet, abych se nerozesmál, navíc dělat že nerozumím ani slovu, když slyším, že mi vykládá o hokeji, nebylo jen tak. Nakonec se jí zbavujeme tím, že chceme k přístavu, přičemž ona se zasekla na přeložení slova "loď". Po cestě ještě mrknem na Redutu a pak už usoudíme, že je potřeba si vydechnout někde u šálku kávy. Na druhé straně Dunaje je sad Janka Kráľa, kde nacházíme kavárnu Au Café. Užíváme si pohled na Bratislavu, odpočíváme a spokojeně srkáme espresso.
Bratislava je kupodivu dražší, než většina českých měst, možná srovnatelná s Prahou, ale podle mě je mnohem méně turisticky navštěvovaná. Dát tedy za latté 6 eur na Slovensku je dost vtipný. Odpočíváme ještě půl hodiny v parku a pak podle plánu přesně v 17:00 vyrážíme na autobusové nádraží Mlýnské Nivy, odkud nás má odvézt žlutý autobus. Podle mapky míříme k nejbližšímu mostu a najednou zrada jak sviňa! Most je rozebranej, kolem dokola oplocený staveniště a v žádným případě se nedá přejít na druhou stranu. Lehce začínáme panikařit, protože sice v dálce vidíme další most, ale mapka nám zde končí a navíc musíme obejít někudyma celý staveniště. Makáme, jdeme lesníma cestama, cyklostezkama, vůbec nevíme kam a po chvíli se dostáváme na druhou stranu staveniště a vidíme ten další most o něco blíž. Nasazujeme vražedné tempo, protože na autobusák je to ještě téměř tři kilometry a jede nám to ani ne za 20 minut. Ještě že jsem si den předem prozíravě stáhl do GPSky mapu Slovenska, to nám totiž pomohlo v lepší orientaci. Přecházíme most Apollo a já hecuju Bětušku k závěrečnýmu finiši. Už není čas, proto utíkáme přes silnice, běžíme na červenou a na závěr ještě probíháme dalším staveništěm, kde je zákaz vstupu chodcům. Nakonec dobíháme mokří od hlavy až k patě 17:38. Autobus odjíždí 17:40 :D
Podle kamarádů z práce je ten most v opravě už minimálně tři roky, o to víc je zarážející, že na mapce kterou distribuuje informační centrum je značený jako funkční. No hlavně, že jsme to stihli. Jako bonus jsem se podíval na třetí třetinu hokeje a za necelý dvě hoďky jsme byli zpět v Brně.
Žádné komentáře:
Okomentovat