Eurotrip - srpen 2014 (ČR -> Polsko -> Litva -> Lotyšsko -> Estonsko -> Finsko -> Německo -> ČR)

Rok se s rokem sešel a my jsme opět stáli na rozcestí a vybírali dovolenou na léto. Podle nepsané dohody, kterou jsme s Bětuškou uzavřeli už na začátku našeho vztahu (každý rok se střídáme ve výběru dovolené), jsem byl na řadě já. Původně jsme plánovali Ameriku, ale nakonec to padlo kvůli mnoha komplikacím, proto jsem se nakonec podvolil nápadu procestovat autem další evropské krajiny, tentokrát Pobaltí.

Příprava se odehrávala stejně, jako při předchozích tripech, opět jsem se vykašlal na plnou moc v souvislosti s řízením auta, na internetu jsme nastudovali všemožné informace a tentokrát jsem i stáhl všechny mapy do GPSky, takže jsme poprvé měli plně funkční navigaci po celou dobu výletu. Přesto jsme opět měli v záloze naše oblíbené tištěné mapy z Googlu. Jako skvělá příprava na cestu Pobaltím mi posloužil blog Adama Štraucha, který absolvoval stejnou cestu o 4 roky dříve a já mu tímto děkuji za skvělé reporty, které mě mimochodem inspirovaly, abych dal svoje vzpomínky taky na virtuální papír (ODKAZ).


1. DEN (4.8.2014, pondělí)
Vyrážíme klasicky po poledni, nabalení všema věcma a první zastávku dávame již tradičně v Brně na Benzině, kde dofoukávám gumy a kupujem dálniční známku. Pak nakupujeme potraviny a najíždíme na dálnici. Cesta na Ostravu je celkem bez komplikací a dost rychle se ocitáme za hranicemi v Polsku. Tento den máme v plánu navštívit Krakov, ale ještě před dalším pokračováním se občerstvujeme na jednom z odpočívadel. Vedle nás se stejně občerstvuje ukrajinská rodina, když najednou přifrčí poliši a jdou směrem k nám. Ptají se, jestli je to naše auto a ukazují na to ukrajinské. Potichu sledujeme, co se děje, ale zřejmě to byla jen rutinní kontrola dokladů apod. Našeho auta si asi nevšimli, nebo byli k sousedům shovívaví.

Pokračujeme tedy dále, teď už po polské dálnici, za kterou se platí formou mýtného (2x 9 zlotých). Počasí zatím ideální na cestu autem, pod mrakem, kolem 25 stupňů. Jenže jak se blížíme ke Krakovu, začíná se smrákat a jakmile najdeme volné místo na parkování, začíná nechutně pršet. Já samozřejmě z principu nikde netahám deštník, protože liboví frajírci se nenechaj nějakým kapáním rozhodit :D Ale uznávám, teďka by se šiknul. Chvíli teda čekáme, jestli se to nezlepší, potom teda už prší míň, a tak se vydáváme do centra ruku v ruce pod jedním malým deštníkem.

Krakov je nádherné město s historickým centrem. Nebýt pršení, určitě bychom zůstali déle. Takhle jsme spíš kvaltovali, abychom viděli co nejvíc věcí a zároveň co nejmíň zmokli. V první možné směnárně si vyměňujeme pár eur na zlotý, ať máme aspoň základní cash po kapsách. Bětuška měla vytištěný nějaký zajímavý místa a k tomu vždycky krátké povídání, takže jako bych měl s sebou profesionálního průvodce. Po nějaké hodince přestávalo pršet, ale za to se začalo stmívat a ochlazovat, tak jsme se hned skočili ohřát do CoffeeHeaven přímo na náměstí. Dominantou náměstí je vysoká věž a u ní velká železná hlava jakoby shozená na bok. Opodál je Bazylika Mariacka, kterou zdobí 2 věže. Kolega v práci mi tvrdil, že se k tomu váže pověst dvou bratrů, kteří soutěžili, kdo postaví vyšší věž. A když to vypadalo nastejno, jeden zabil toho druhýho, aby vyhrál. Proto je každá věž jinak vysoká a s jinými stavebními prvky. Jestli je to ale pravda, netuším.

Když vycházíme z kavárny, opět začíná pršet, proto rychlým krokem míříme k zaparkovanému autu o pár stovek metrů dál a usuzujeme, že je čas pohnout se dál. Když už máme tu funkční GPSku, používám ji k vymotání z města a navedení na Varšavu. Záhy nás čeká zklamání, že do Varšavy nevede dálnice a že se budeme kodrcat dost dlouho po okrscích. Silnice jsou sice pěkné, ale ve tmě a při lehkém dešti stejně nejedu víc, než co mi strach dovolí. Za denního světla by to určitě šlo projet rychleji. Sem tam je náznak nějaké rychlostní silnice, ale po pár kilometrech radost zase končí. Začínám být unaven, protože se musím až příliš soustředit na cestu, proto další únosné odpočívadlo znamená náš nocleh.

2. DEN
Následně už se probouzíme do celkem slunečného dne a po snídani vyrážíme dál. Původně nechceme vůbec ve Varšavě zastavovat, protože jsme tam byli před 2 lety na ME ve fotbalu, ale nakonec že prý to rychle sfoukneme. Centrum je celkem přeplněné a máme problém s parkováním, proto volíme placené garáže uvnitř nějakého nákupního centra (22 zlotých za několik hodin). Varšava toho moc nenabízí, hodně bylo vybombardováno, takže střed je relativně nový s minimem památek. V informačním centru jsme si vzali mapku s důležitými místy, ale v podstatě jsme jen prošli to samé, co minule. Tato zastávka tak za moc nestála, ale nechtěli jsme být celý den na cestě. Vzali jsme aspoň benzín a pokračovali dál. Po normálních silnicích jsme to zvládli pouze do města Suwalki, tedy těsně před hranice s Litvou, kde jsme se vyspali.

3. DEN
Po probuzení a snídani se pouštíme do další cesty, tentokrát je náš cíl hlavní město Litvy, Vilnius. GPSka nám poradila, že nejlepší poměr délka/rychlost je cesta přes Suwalki a následné odbočení přes Marijampole, ale dá se eště před Suwalkami odbočit v Augustowě a jet pomalejší trasou na Alytus. Cesty jsou v Litvě dlouhé, přímé a široké (toto platí o celém Pobaltí). Dá se celkem svižně fičet nad povolený limit a tím, že jsou cesty široké, nemusíte se bát předjíždění. Čas od času je u silnice nějaký radar, ale vypadá jak z dob za císaře pána a silně pochybuju o jejich funkčnosti. Nicméně pro klid v duši jsem pokaždé teatrálně přibrzdil. Čas od času se najde také nějaká křižovatka, ale většinou ani neprojíždíte městem, je to spíš odbočka do města. Jakákoliv cesta mimo hlavní tahy vypadá celkem děsivě a občas to vypadá, že pojedete na pole a né do civilizace. GPSku jsem vypnul, protože nebylo kam zabloudit, cesty jsou velmi dobře značené. Jenže následně zrada! Ukazatel Vilnius tvrdí rovně, ale Marijampole doprava. Tak jsem si logicky řekl, že doprava bych jel do města a tak budu pokračovat po ukazatelích, které mě navedou kolem Marijampole na Vilnius. Chyba lávky. Ukazatel Vilnius vás navede na cestu do Kaunasu, odkud potom vede rychlostní silnice až do Vilniusu. Asi je to rychlejší a pohodlnější cesta. Tak jsme si dali trochu zajížďku, ale na druhou stranu jsem po rychlostní mazal ostošest, takže kolem oběda jsme dorazili do hlavního města.

Zaparkovali jsme někde v chudinské uličce, kde jsem se trochu bál o kola našeho auťáku, ale naštěstí se nic nestalo. Vyrazili jsme do centra a Bětuška mi zase dělala průvodce. Ve městě není moc turistů, je tam klid a pohodička. V bance jsme si proměnili eura za litasy, ale tohle už asi nikoho trápit nebude, protože Litva od roku 2015 přijme euro. Lidi jsou tady příjemní, v kavárnách umí anglicky. Potkali jsme i první Čechy po vtipné historce u focení. Anglicky jsme se ptali, jestli nás vyfotí, když se ptali, co chceme mít v pozadí, domluvili jsme se s Bětuškou v češtině a oni na nás: "vy jste Češi?" Vilnius se mi líbil, takový malý, decentní, s jemným vlivem ruské kultury. Bylo hezky slunečno, tak jsme si dali chillout v parku s ledovou kávou a bylo nám fajn. Co mě ale šíleně rozčilovalo, byly vosy. V celým Pobaltí. Jakmile si sednete s jídlem nebo pitím, už kolem vás sondujou a postupně se přidávají další. Zkoušel jsem tríček, že si jich nebudu všímat, ale nikdy to nepomohlo, ani když jsem je nechal se nadlábnout, furt otravovaly. Dokonce jsem zaujal podezření, že si schválně vybírají mě, protože když sem se porozhlídl, nikdo jinej se neošíval jak já. Ale postupně jsem zjistil, že nejsu jediná oběť. Večer jsme se usadili do našeho vozu a vyrazili dál na Panevéžys a dále do Rigy. V Panevéžys jsme nabrali plnou (190 litasů) a dali si jídlo v pizzerii. Byla to spíš taková studentská pizza z menzy, ale něco teplýho do žaludku bodlo. Za hranicemi s Lotyšskem jsme to u prvního motorestu zapíchli, šel jsem si koupit sladký pivo a zjistil jsem, že Lotyši už používají euro. To bylo velmi příjemné zjištění a tak jsem se na to pořádně napil.

4. DEN
Po vydatné chrupce jsme mířili do Rigy. Nějak jsme se domotali do centra, kde jsem nic nevymýšlel a píchl to na pěkně hlídaný parkoviště. Pak jsme si to namířili do informačního centra, kde jsme lapli mapku a šli po památkách. Přímo v centru jsme se na chvíli připojili k nějaké bandě turistů, které vedl anglicky hovořící průvodce. Pak už jsme si ale šli po vlastních. Riga je bezpochyby zajímavá, ale na můj vkus zde čiší až moc Ruska. Město je zastaralé, potkáváte babky s šátkama na hlavách jak ve sto let starým filmu, apod. Moc jsme z toho uchvácen nebyli, nicméně náladu mi spravil starý dobrý Mekáč, kterej bude stát snad i na Sahaře. Obsluha perfektní angličtina, to se cení. Po povinném projití památek jsme si tedy dali oddych v některém z parků, kde bylo mnoho lidí. To se mi zase líbilo.

Na rozdíl od Brna, kde si krom Lužánek není kam lehnout, v těchto městech bývá plno parků a lidé toho využívají. No nic, je čas posunout se dál. Konečně se blížíme pobřeží a tak si říkáme, že zkusíme nějaký kemp, když už jsme si před cestou pořídili fungl nový stan. Najednou vidím ceduli Camping vlevo, tak zatočím a čekám co bude. Po pár set metrech Camping vpravo, tak opět zatočím a v tu chvíli už to vypadá, že jedeme safari v Africe. Před náma karavan, to je to jediný, co mě utěšuje, že možná jedeme dobře. Najednou roztrojka a žádný ukazatel. Karavan volí cestu rovně a já ho následuji. Po 50 metrech vjíždíme na pole. Následuje otočka zpět a volba mezi levým a pravým směrem. Karavan volí pravou, já jej opět následuji. Polní cesta se mění v drncající jízdu jak na kolotoči, kde můžete valit max 20km/h, jinak vám upadnou kola. Karavan ztrácí trpělivost a pouští mě před sebe - asi v domnění, že to tam znám. Projedu tedy tou cestou dalších několik set metrů a aspoň vjíždíme do nějaké vesničky jménem Tuja. Doleva se nedá, cesta je rozbouraná, proto jedu vpravo, tentokrát už po mírně vyštěrkované silnici. Pomalu ztrácím naději a spíš si hraji s teorií, že ten ukazatel Camping tam někdo umístil ze srandy. A najednou se před námi zjevil. Byli jsme šťastní, moře hned vedle, pěkná příroda a klid.

Zeptal jsem se, kolik chce chlapík za 2 lidi, stan a auto. Prej 10 eur na noc, to je za pusu. No, radovali jsme se předčasně a zároveň jsme se poučili pro příště. Než mu cpát peníze, napřed kemp omrknout detailně. Postupně jsme totiž zjistili, že záchody tu jsou formou kadibudky. Že sprcha je tu jedna na celej areál, takže jsme stáli asi hodinu ve frontě. Navíc byla dost zavšivená a troufnu si říct, že kterákoliv sprcha na benzinkách či odpočívadlech byla luxusnější, než toto. Malý bar s pivkama, ale žádným kloudným jídlem nás taky nepotěšil. Chybělo jaksi nějaké zázemí, voda tekla kdesi z hadice, elektrika jen na pár místech jakejsi rozvaděč se zásuvkama. Rozhodně nedoporučuji, možná leda když dojedete s bandou kámošů vožrat se a hópat do moře, to budiž. Dalším trápením jsou komáři, kteří vás nenechají posedět večer venku. Ani to spaní nebylo ideální, ve stanu sice plno místa, ale zem tvrdá. Sečteno podtrženo, shodli jsme se, že bysme se asi vyspali líp v pohodlných sedačkách naší Dácie Logan. Co jsem našel na netu, asi to byl "kempings Krimalnieki"

5. DEN
Ráno jsme nijak nemeškali a brzo vyrazili, protože nás čekala dlouhá cesta do Tallinnu. V supermarketu jsme nakoupili snídani, přičemž nás čekalo nemilé překvapení, protože snad v celým Pobaltí nevedou klasický pečivo. Milion druhů čajového pečiva a podobných cukrovinek, ale rohlík žádnej. A když už chleba, tak nasládlej :-/

V GPS jsem narychtoval Tallinn City Camping a tak jsme se těšili, že budeme mít nějaký zázemí na pár dní. Moje přání, aby ten kemp za něco stál, nebylo vyslyšeno. Kemp se nachází mezi nějakýma skladištníma halama, je to spíš kemp pro karavany, protože většina placu je betonová a vzádu je teda malej plácek s travnatou plochou. Celkem hrůza, cena taky žádnej zázrak, ale co ve městě čekat. Ve městě byl ještě jeden kemp - Pirita Harbour Camping, tak jsme to jeli omrknout, jestli to nebude lepší. Nebylo. Tento kemp je zase umístěn v doku u moře, je tam dost rušno, lidi si tam chodí pro lodě, windsurfovat, potápět se apod. Sprchy jsou o kus vedle v nějaké přístavní budově. Těžko říct, který z nich si vybrat - já bych asi volil ten první, kde aspoň vypadalo, že je tam klid. Byli jsme celkem znechucení a tak jsme jeli o kus dál na pláž, že se tam rozhodneme, co dál. Jenže bylo už kolem 15:00 a já měl hlad. Tak jsme jeli zpět do centra, že najdeme parkování a najíme se.

Našli jsme jedno přímo u centra, ale děda z vedlejšího placenýho parkoviště nám tvrdil, že se tam stát nesmí. Nevím, jestli to byl reklamní trik, ale jistej sem si nebyl a tak jsme to dali radši na to placený, který garantovalo i hlídku. Stáli jsme tam až do noci a vyšlo to na 12 eur, takže dobrá cena. Hned za rohem byl "vchod" do historického centra. Bylo krásný počasí, Tallinn je opravdu nádherný, a tak jsme nechali myšlenku s kempem plavat a užívali si chvil v Estonsku. V Tallinnu to opravdu žije, je to úplně něco jinýho než Riga nebo Vilnius. Plno turistů, vyspělá kultura, angličtina všude. I večer když jsme byli na večeři proudilo ulicemi plno lidí, zejména Finů, kteří sem jezdí levně nakupovat.

V restauraci jsem se připojil na net, abych zjistli, kdy jede trajekt do Helsinek, naplánovali jsme vše do detailu a poté vyrazili zpět pro auto. Bylo už hodně pozdě a ty kempy se nám fakt nezamlouvaly, tak jsme šli na jistotu. Kousek od pláže, kde jsme zastavovali odpoledne, bylo odlehlý místo. Ne tak daleko od silnice, zároveň ale bez světel a od pláže kryto lesíkem. Ideální spot pro přespání v autě - jak už jsme byli zvyklí.

6. DEN
Brzo ráno razíme na dobrodružnou cestu do Helsinek. První štace - přístav a nákup jízdenek. Odjezd ráno a příjezd večer vyjde na 40 eur za osobu. Jakmile chcete přijet až další den, už je to snad 2x dražší. Volíme tedy první variantu se společností Tallink. Potom jedeme na rychlou sprchu do Tallinn City Camping. Jako správní Češi se tváříme, že máme zaplaceno ubytování, procházíme kolem recepce a šup do sprch :D Potom hned mizíme do supermarketu a kupujeme zásoby na celý den. Pak jedeme zase do přístavu, kde necháváme auto na placeném parkovišti (asi jen 6 eur na celý den) a nastupujeme na trajekt. Platí podobný pravidla jak na letišti, boarding je cca 50 minut před odjezdem, takže se nevyplácí to hrnout na knop.

Kdo nikdy neplul větší lodí, bude unešen. Trajekt je fakt obří, asi 10 pater, prvních pět je pro auta, v dalších jsou restaurace, kajuty, bary, herny, wifi apod. Dal sem si konečně pívo a najedli jsme se v nejvyšším patře s otevřeným výhledem na moře. Za dvě hoďky dorazil trajekt do Helsinek, na palubě jsme si ještě vzali nějakou mapku a vyrazili jsme z přístavu do centra. Tam jsme si vzali podrobnější mapku v informačním centru a začal hon za zajímavostmi města. Navečer jsme se potkali s kamarádem, který tam rok studoval, dali kafe a zase odpluli zpět. Ten den bylo zrovna trošku pod mrakem a foukal vítr, ale prý jsme se trefili snad do jedinýho dne za poslední měsíc, kdy nebylo 30 stupňů.

7. DEN
Je tu další krásný den, probouzíme se na samém místě co minulou noc a pomalu plánujeme co dál. Po sprše a snídani razíme z Tallinnu na západní pobřeží, kde chceme trajektem přeplout na jeden z estonských ostrovů Saaremaa. Když dorazíme do Virtsu, kupujeme lístek na trajekt za 12,5 eur. Než jsem se rozkoukal, kterou dráhou mám jet, trajekt nám ujel, ale to vůbec nevadilo, protože se na trase střídají dva každých 25 minut. Zažili jsme tedy naši první cestu na trajektu i s autem, udělali pár fotek a potom pokračovali dál. Dojeli jsme až do "hlavního" města Kuressaare, kde jsme si vzali mapku ostrova, prošli město, dali si jídlo a poté jsme objížděli zajímavosti ostrova. Těch není takové množství, takže jsme to během dne zvládli a navečer jsme chtěli přeplout zpět na pevninu. V cestě nám ale stála asi pětikilometrová kolona.

Prvně jsem tomu nevěřil, ale bylo to tak. Nevím, jestli tam bylo tolik turistů, nebo se všichni v neděli večer stěhovali na druhou stranu, ale byla to síla. Někteří místní navíc mají předplacenou kartu a speciální dedikovanou bránu, tudíž nemusí čekat ve frontě na lístek, a proto nás spousta aut takto předbíhala. Řada se posunula pochopitelně jednou za 25 minut, takže jsem rezignoval na neustálý startování a popojetí o 50 metrů a normálně jsem dycky auto zatlačil a pak zabrzdil. Čekali jsme asi 3 hodiny, jako bonus nás stála cesta zpět 16,5 eur (nevím proč), ale nakonec jsme to zvládli. Večer už jsme stihli jen dojet do Pärnu a vyspat se poblíž benzinky.

8. DEN
Tento den je vyjma dvouhodinové zastávce na lotyšské pláži cestovní. Počasí je pěkné, ale po tom, co se povalujeme na pláži, se začíná pomalu zatahovat a zvedat vítr. Přesto jsem si stihl zařádit v moři, zatímco žena mě sledovala z pohodlí osušky. Původně jsme měli namířeno do Klaipedy, ale nakonec jsme to odpískali, protože nás tlačil čas a nechtěli jsme absolvovat další čekání na trajekt (na Kuršskou kosu a zpět). A tak přijíždíme večer do Kaunasu, kde nás chytne nechutnej slejvák, takže se zmůžeme akorát na přeběhnutí do supermarketu a následnou večeři formou švédských stolů v autě :D
Přespáváme v Polsku někde mezi Suwalkami a Augustowem.

9. DEN
Čeká nás kodrcačka po polských silnicích. Než najdeme benzinku, kde nám jsou schopni udělat čaj, nebo aspoň připravit horkou vodu, je už skoro 10. Anglicky se nikdo nebaví, na češtinu se taky moc netváří, ale naštěstí kouzelné slovíčko "herbata" funguje. Napapaní a spokojení pokračujeme do Gdaňsku, respektive do Sopot. Po cestě se krásně vyjasní, takže jakmile zaparkujeme v Sopotech, valíme na pláž. Našli jsme jedno upocený místo na zaparkování, sice pochybný, ale starší paninka nám požehnala, že tam stát můžeme. Na pláži je krásně, ale z dálky mi přijde, jakoby to moře bylo zakalený naftou a na můj vkus se málo lidí koupe.

Přijdu blíž a už to chápu. Prvních deset metrů se totiž musíte probrat neuvěřitelně hustýma řasama, teprve pak se to trošku zlepšuje, ale není to zázrak. Odvážil jsem se dojít do vody po pás, ale pak jsem to vzdal - tohle není pro mě. Podle kolegyně z práce se to prý jednou za čas přihodí, ale není to pravidlo. Tak asi jsme se špatně trefili do termínu. Po odpoledním odpočinku se vracíme k autu, kde na stejným místě pořád sedí paninka a dává nám najevo, že nám auto celou dobu hlídala. Jako odměnu jí dáváme pár zlotých a připadáme si jako největší frajírci, co mají vlastní ochranku vozového parku. Přestrojujeme se do vhodného oděvu a míříme zpět, tentokrát za suvenýry, občerstvením apod. Ve městě to žije, je to tam moc krásný a připomíná to lázeňský město. Musím říct, že to vůbec nevypadá jako Polsko, ale nějaké turistické město na výši. Večer opouštíme Sopoty a míříme po pobřeží dál. Zítra nás čeká Berlín :)

10. DEN
Opět se kodrcáme klasickými silnicemi, kde je každou chvíli vesnice. Teprve po překročení hranic do Německa nastává bod zlomu a nádherná dálnice až do Berlína. Vjezd do Berlína (+ do pár jiných německých měst) je podmíněn ekologickou plaketou na předním skle automobilu. Něco jako dálniční známka. Koupíte ji kdekoliv v ČR (v Brně například v STK Dekra). Dá se i objednat po internetu a nebo koupit v Německu, ale radši doporučuji to mít vyřízené předem. Musíte k tomu dodat velký TP a na základě toho je vám udělena buď zelená, žlutá, nebo červená známka - stojí asi 300 Kč (více info ZDE). Podle známky pak můžete vjíždět do jednotlivých částí města. My měli zelenou a tak jsme mohli zajet až do centra, tedy asi 3 km od centra, kde bylo parkování zdarma.

Berlín je kapitola sama o sobě. Dlouho jsme jej chtěli navštívit a konečně se to povedlo. Je tu spousta památek, přes slavnou zeď až po braniborskou bránu. Prostě paráda. Každý si tu najde to svoje. Bětušku třeba nejvíc uchvátil PRIMARK. Známý mezinárodní řetězec oblečení, bot a doplňků za pusu. Nikdy jsem neviděl takové šílenství žen, jako tady. Bylo asi půl hoďky do zavíračky, a ženský lítaly zběsile po patrech a ládovaly všechno možný do košíků, aby náhodou o něco nepřišly. Mazec. I moje žena si přišla na svý a byla spokojená, i když jsme vyšli ven a hustě pršelo. Jak jsme se pomalu vraceli k autu, začly mě nepříjemně pálit lýtka a celkově nohy. Když jsem se pak podíval v autě, měl jsem krásnou vyrážku do půl těla, zřejmě z těch řas v Sopotech. Zbytek večera mi bylo celkem zle, proto jsme pak zakempili v jednom německém motorestu, kde jsem si dal polívku a pak jsme se uložili ke spánku za zvuku padajících kapek na kapotu.

11. DEN
Dnes je to náš poslední den na cestě. Máme poslední cíl a tím jsou Drážďany. Jsme tam za chvílí, protože po dálnici to prostě valí. Parkujeme za pár eur přímo v centru a Bětuška mi zase dělá průvodce. Po projití všeho důležitého se odpoledne vydáváme zpět do Brna.

Tentokrát jsme najeli něco přes 4600 km. Autíčko opět vydrželo všechno, za což mu vděčím. Celkově byl tento trip náročnější než ty předchozí, protože jsme byli déle na cestě kvůli absenci dálnic. Jinak jsme ale poznali další kus Evropy a jsme na to hrdí. A příští rok třeba konečně vyjde ta Amerika.

SUMA SUMÁRUM

Dálniční poplatky:

ČR - desetidenní, měsíční nebo roční známka

Německo - zdarma

Polsko - mýtné za projetý úsek

Litva, Lotyšsko, Estonsko - bez dálnic, tedy bez poplatků

Více INFO

Měna:

Německo, Lotyšsko, Estonsko, Finsko - euro

Polsko - zlotý

Litva - litas

Benzín:

srovnatelný nebo o něco levnější než v ČR (kromě Německa).

Celý trip nás vyšel na cca 12 tisíc Kč na osobu