neděle 4. prosince 2016

Řím - listopad 2016

Moje dosavadní zkušenosti s Římem čítaly zatím jen zhlídnutí filmu Gladiátor, kde jsem se podíval, jak zhruba vypadá koloseum, ale samozřejmě touha, vidět to všechno naživo a napsat o tom článek, byla mnohem silnější a tak jsem si hned po zkušebce naplánoval dovolenou, abychom se s Bětuškou do starověkého města podívali. Do karet nám hrály příznivé ceny letenek na období kolem listopadu a taky přijatelné počasí na vandrování městem. Po dlouhým přemýšlení a laborování jsme nakonec nakombinovali lety Praha-Řím a Řím-Bratislava od Ryanair a mohlo se dojednat ubytko a ostatní nezbytnosti. Ani tentokrát se náš podzimní výlet neobešel bez jemných problémů, ale nakonec vše dobře dopadlo a my máme další zářez na pažbě.


1. DEN (pondělí, 31. října)
Jelikož do Říma to odlítalo v 7 ráno, dali jsme si kvalitní 2 hodinky spánku a v 1 ráno vyrazili do Brna, odkud frčel Student do Prahy. Malovali jsme si, jak si krásně schrupnem v buse, ale tuto myšlenku rázně utlo hned několik faktorů. Zaprvé byla zadní část busu plně okupovaná čmoudama, kteří zrovna nevoněli. Zadruhé borec přes uličku tak vytrvale zařezával, že během jízdy málem pokácel celej amazonskej prales. Na Florencu nás zase rychle probrala poctivá 0 na teploměru a pak už to ani nemělo cenu, tak jsme si radši dali kafe a croissant. Sekurita i odbavení šlo tentokrát hladce, měli jsme jen malý zavazadla se kterýma nebyl problém. Zato někteří se snažili propašovat do letadla krosnu jak kdyby jeli na Mt. Everest a to jim samozřejmě nevyšlo. V letadle to na mě padlo, tak jsem si asi na hodinku a půl zdříml, abych dobil síly a aspoň to rychle uteklo. Po příletu nás čekalo krásný teplíčko, cca 20 stupňů a jasná obloha. Co víc si v listopadu přát.




Ciampino je jedno ze dvou letišť, přes který se dá do Říma dostat. Velikostně odpovídá asi brněnskýmu a kromě Ryanairu tam prakticky nic jinýho nelítá. Ztratit se tedy nemůžete, pravá zábava začíná až když se chcete dostat do centra. V jednom stánku paninka nabízí lístek na vlak za 2€, což vypadá jako jasná volba, problém je, že se napřed musíte dostat na nádraží, což je cca 5 km. Paninka tvrdí, že autobus tam odjíždí za 5 minut a lístek stojí 1.2€ přímo u řidiče. Pořád je to dohromady férová cena, tak to berem a valíme ven na nástupiště. Autobus opravdu jede za 5 minut, ale je přecpanej k prasknutí a dalších asi 30 lidí mlsně čeká, jak by se dostali dovnitř. Tak čekáme 45 minut, dokud se neobjeví další. Bohužel to ale není bus směřujíc na nádraží, ale na nějakou nejbližší stanici metra. Řidič nám na klid říká, že ten správnej přijede až za dalších 45 minut, takže radši volíme tuto variantu s tím, že metrem už se nějak do centra dostanem. 50 dalších lidí, kteří se tam během čekání nahromadili překvapivě nejedou s náma, ale zuřivě čekají dál... Jejich chyba. Zastávka Anagnina je totiž hned za rohem a od tam jede linka přímo na Termini - dopravní uzel v centru Říma. Lístek na metro stojí 1.5€, takže v konečným součtu jsme se dostali za 4.7€ a hodinu a čtvrt na místo určení. Zbývalo už jen najít místo pobytu, vyložit "kufry" a vyrazit do víru velkoměsta, což se nám i díky GPSce povedlo celkem rychle.




Ubytko jsme měli zařízený již tradičně přes AIRBNB od tohoto poskytovatele. Bylo to asi 2,5 km od kolosea a ve čtvrti, která vypadala hodně barevně, ale za celou dobu jsme nezaregistrovali nic, co by nás mělo vyvézt z míry. Přímo od domu jede šalina na různý místa, ale my jsme si všude vystačili s pěškobusem. Rychle jsme se vydali ke koloseu, kde jsem viděl doposud nejvíc lidí motajících se kolem dokola a obří frontu, proto jsme se rozhodli, že to necháme na zítra. Místo toho jsme radši prošli Forum Romanum a Palatino, který jsou taky v ceně lístku a dá se tam dostat během 20 minut. Rozhodně doporučuju koupit lístky předem online. Vyhnete se alespoň frontě u pokladem. Jelikož se ale kvůli bezpečnosti dodržuje protokol podobný tomu na letišti, hromadí se lidi i u vstupu, takže časová rezerva je nutná tak či tak. Všude kolem nejvýznamnějších památek vás oslovují různí čmoudi, černoši, indoši a podobní, kteří nabízí selfie tyčky, vodu, různý blbinky, nebo předběhnutí fronty za nemalej peníz. Na tento trend jsme během čtyř dnů začali být dost alergičtí, protože když vás každých 5 minut někdo otravuje, něco vám vnucuje a dělá to aji když si užíváte večeři na venkovní zahrádce, není to zrovna košér. Takže potom jsme je už regulérně fakovali, na což se jeden bezďák ohradil prskáním na celý kolo, že by z fleku mohl dělat fontánu di Trevi.




Projití celýho areálu zabere hodně času, přesto jsme se ještě vydali směrem ke Kapitolu a Piazza Venezia a pak došli až k fontáně. Kolem ní se doslova nedalo hnout, kdybychom se nedrželi za ruce, tak se ztratíme raz dva a udělat fotku byl doslova nadlidský úkol. A tak jsme šli radši na kafe a potom se pomaličku loudali směrem domů. Fajn na našem ubytku bylo to, že pan domácí skoro vůbec nebyl doma a když už, tak zašitej ve své ložnici, takže jsme mohli bez problémů používat všechny místnosti i vybavení, udělat si večeři, posedět na balkónku a rozjímat nad rozmanitostí římské kultury. Celý první den byl velmi náročný, takže nebylo divu, když jsme večer padli do postele a chrněli jak nemluvňata.




2. DEN
Ráno mě pěkně bolely čapy, přece jen jsme nachodili víc jak 12 km, takže to bylo znát. Po snídani v baru za rohem (kde jsme měli zdarma snídani v ceně pobytu), jsme vyrazili opět ke koloseu, abychom se tentokrát dostali dovnitř. Jenže přestože bylo dopoledne, 1. listopadu je v Itálii státní svátek, takže lidí bylo kolem úplně stejně, ne-li víc. Nenechte se nachytat kupováním vody na celý den. Všechna se musí vylít před projitím dovnitř. Naštěstí si obratem můžete načepovat novou v jedné z mnoha studánek. Protože jsem nevěděl, že se dá voda vylít do kyblu, nahrkal jsem litr a půl do sebe, abych nepřišel o flašku a pak jsem se vevnitř pěkně kroutil. Ani to však nezkazilo můj dojem z této majestátní památky. Strašně rád bych si zašel na opravdový zápas, který se zde odehrával, musela to být sranda i skvělá podívaná v jednom.





Po řádné fotodokumentaci jsme pokračovali po stejné trase jako včera, opět jsme omrkli fontánu plnou lidí, dali si pečený kaštany a pak směřovali k Pantheonu a Piazza Navona. Kvůli státnímu svátku měl Pantheon zkrácenou otevírací dobu, kterou jsme nestihli asi o 20 minut, tak jsme potom oklikou pokračovali ke španělským schodům. Opět zde bylo tolik lidí, že jsme si pomale nemohli sednout a chvíli vydechnout. Kousek od tam je obrovský park Villa Borghese s vyhlídkou Pincio, odkud je krásně vidět nejen na celý Řím, ale i na Vatikán. Po tomto checkpointu jsme už toho ale měli plné zuby a tak jsme opět rychle zavítali do kavárny a pak směrem domů. Na bytě nám ale zase narostly křídla a tak jsme večer opět zavítali do centra a našli pěknou restauraci se zahrádkou. Nemohli jsme přece pobývat v srdci Itálie a přitom si nedat jejich pizzu.






Jídlo bylo moc dobrý, užívali jsme si prezenci v centru dění, kterou jednou za čas narušil další vekslák, co prodával růže, hrající plyšáky nebo oblíbené selfie tyče. Cestou domů jsem Bětušce naznačil, že si chcu ještě vyfotit osvětlený koloseum, tak jsme se ubírali náležitým směrem, ale ve skutečnosti jsem kul úplně jiný pikle. Na místě jsem udělal pár fotek, následovalo poslední ujištění, jestli se máme rádi a pak už jsem zaklekl a vyštrachal prsten z kapsičky na paměťový karty. Srdcisko mi bušilo, jak kdybych vypil 10 italskejch presíček, ale Bětuška mě v tom naštěstí nenechala dlouho a řekla vytoužené "ANO". Smyčka je utažena přátelé, od teď už žádný velký vyskakování :D




3. DEN
Po příjemným probuzení jsme měli na pořadu dne Vatikán. Do 6 km vzdáleného místa jsme se rozhodli dojít pěšky, ale protože jsme měli v hlavách včerejší večer, cesta rychle utekla při navrhování prvních detailů svatby. Do Vatikánu rozhodně nedoporučuju vstup bez předem koupených lístků. Fronta do vatikánských muzeí a Sixtinské  kaple je obrovská a vy ji celou můžete přeskočit a vyměnit si jen voucher za lístek vevnitř na pokladně. Pokud tak neuděláte, hrozí vám situace jako čtyřem českým paninkám, který čekaly 3,5 hoďky ve frontě, až se nakonec zavřelo. Ještě před vstupem do muzeí vás kdekdo lanaří, ať si připlatíte za průvodce a tím pádem budete moct projít z kaple přímo do baziliky. Jinak to možné není, musíte se vymotat zpátky, obejít celej areál na náměstí a vystát si další nepěknou frontu dovnitř. Tam už se předběhnout nijak nedá, vstup je zdarma a tak prostě jen čekáte a pomale se posouváte kupředu. Samotný muzea jsou strašně dlouhý a nezáživný, v kapli se zase nesmí fotit a dělat bordel, takže každou chvíli na vás řvou z megafonu bachaři, že je to posvátné místo, kde má být klid.




Až jsme se vymotali z toho davovýho šílenství, namířili jsme si to k andělskýmu hradu, kterej je hned vedle a pak jsme směřovali podél řeky znovu ke španělským schodům, kde tentokrát bylo o hodně míň lidí. Zbytek dne se nesl ve stejným duchu jako ten předchozí, tedy kafe > zpátky na byt > večere > zpátky na byt > chrnění.




4. DEN (čtvrtek, 3. listopadu)
Poslední den jsme měli naplánovanou pohodičku. Letadlo odlítalo až v 7 večer, takže cca do 4 jsme ještě mohli lelkovat po městě. Tak jsme se napřed jeli podívat na Termini, odkud frčí autobusy na letiště a potom jsme obešli nějaký obchody a nakoupili suvenýry na dom. Podle kalendáře v bytě po nás neměl nikdo další check-in, tak jsme nechali všechno rozházený, že se sbalíme až odpoledne. Jenže po návratu na byt byly všechny věci vypakovaný v předsíni a v pokoji už dávno nastěhovaní další hosti. Zapnul jsem telefon, připojil se na wifi a viděl tu pohromu. Asi 10 zmeškaných hovorů, dalších 10 zuřivých zpráv, kde jako jsme, ať vrátíme klíče a že se jsme se měli check-outovat nejpozději v 10 ráno. A my jsme si nakráčeli jak mistři ve 3 odpoledne. Hlavou mi proběhlo, že můj AIRBNB účet můžu rovnou zrušit, protože chlápek mi to na recenzi rozhodně nedaruje, na druhou stranu jsem nechápal, proč nám tak zásadní informaci neřekl večer předem osobně, kdy byl hned vedle v místnosti, místo posílání zprávy přes AIRBNB messenger. No nic, sbalili jsme si věci, najedli se, panáček mezitím dorazil, tak jsem se mu omlouval a vysvětloval, že né každej je 24/7 na netu a zvlášť ne v cizině, ale podle mě nerozuměl ani slovo, avšak nakonec to vzal v pohodě a s úsměvem nás vyprovodil.



Jenže teprve potom nás čekalo opravdový italský šílenství. Šalina měla 20 minut zpoždění, takže bus ve 4 nám těsně ujel. Naštěstí další jel za 40 minut, ale domluvit se s ženskou, na jaký letiště jakej bus jede, byl nadlidský úkol. Neustále měnila svá stanoviska, přesouvala nás z jednoho nástupiště na druhý, pak nechala přesouvat a couvat autobusy, no prostě peklo. Nakonec jsme se na celou slavnou nejlevnější společnost Terravision vykašlali a nastoupili do konkurenčního autobusu před náma, kterej sice stál asi o euro víc, ale byl poloprázdnej, spořádanej a hlavně jel na čas. Cca za třičtvrtěhodinku jsme byli na letišti a měli ještě dost času letištní procesy. A jak to tak bývá, když jste někde včas, jak na sviňu má letadlo hodinu zpoždění. Pro nás to byl extra problém, protože to znamenalo, že od přistání letadla v Bratislavě se na autobus mířící na vlakáč musíme dostat za 4 minuty, což jsme neuvěřitelnou náhodou zvládli, abychom o chvíli později zjistili, že i vlak má zpoždění - 30 minut. Nakonec jsme se tedy po 12 hodinách dostali do postele a s radostí usnuli.




SHRNUTÍ
1. Zpáteční letenka se dá sehnat za 1200,- (doba letu ani ne 2 hodiny)
2. Lístek na bus z letiště se dá koupit předem online, ale může nastat problém v případě zpoždění, protože si volíte přímo čas. Do následujícího spoje vás pustí jen pokud je místo
3. Lístky k památkám jsou online asi o 2€ dražší, nicméně ušetříte spoustu času
4. Jízdní řády neplatí, MHD si jezdí náhodně
5. Prý se v Římě hodně krade, nám se naštěstí nic nestalo
6. Na můj vkus je zde příliš mnoho imigrantů. Nemám srovnáni s předchozími lety, ale poprvé jsem se cítil být v menšině
7. Říjen/listopad je podle mě nejideálnější počasí na návštěvu Říma. Je příjemně teplo, neprší.
8. Náklady na potraviny a služby jsou již tradičně vyšší, ale nijak zvlášť nevybočují z jihoevropského trendu
9. Kromě McDonalds je nemožný dostat větší hrnek kávy. Grande americano znamená 2x víc kávy, ne 2x víc vody.



1 komentář:

  1. Pekne napsano...zapracuj na Italstine a priste to bude s domluvou lepsi. Peter

    OdpovědětVymazat