Bětuška našla od nějakých kamarádu tip na ubytování. Údajně slovenský pár žijící už několik let v Anglii nabízí nocleh za velmi slušnou cenu v odlehlejší čtvrti Ilford, tak jsem omrkl jejich stránky (WWW) a dal se do vyjednávání. Záhy jsme byli domluveni, 3 noci + odvoz z letiště, jak snadné.
Tehdy byly kurzy dost nízko, takže za libru jsme dali cca 32 Kč, tím pádem dvoulůžko na noc za £36 byla skvělá cena, což mimochodem ani teď není k zahození. Odvoz z letiště si hostitelé cenili na £35, nicméně vzhledem k tomu, že jsme měli přílet na letiště kolem půlnoci, nechtěli jsme lítal po letišti jak prvňáci s táckem na obědech a hledat, jak se dostat do Ilfordu, takže jsme si tím ušetřili spoustu vrásek i času.
1. DEN (sobota, 10.5.2014)
Vše probíhalo podle plánu až do příletu na Standsted. Tam jsme čekali víc jak 20 minut v letadle, než se pro nás našly schody. Pak jsem se nemohl dovolat Ivanovi, abych mu řekl, že budeme mít zpoždění a než jsme se vůbec vymotali z letiště, bylo půl 1. Volám teda znova, tentokrát už úspěšně, ale obávám se, že chlapák už jel domů chrnět, místo aby na nás počkal. Nakonec to zvedl a na otázku, jestli na nás ještě někde poblíž čeká, odpověděl nasraně jak pes, že se už hodinu kouše do volantu. No, první dojem jsme neudělali nejlepší, ale záhy jsme se omluvili, a sympaťák s knírem, vypadajíc jak Walter White v první řadě Breaking Bad, nakonec taky pookřál. Přestože už bylo hodin jak na kostele, když jsme dorazili k domu, ještě nás povozil po okolí, aby nám ukázal supermarkety, vlakovou stanici a vše nutné k přežití. Potom už nás uložil ke spánku a k dokonalosti chyběla akorát pohádka na dobrou noc :)
2. DEN
První ráno v Anglii. Přivítalo nás větrné počasí, ale naštěstí nepršelo. U snídaně jsme pokecali s majiteli domu, dozvěděli se něco o jejich životě a zároveň jsme dostali tipy, jakej si koupit lístek na vlak, jak se dostat do centra atd. Zatím jsme si nemohli stěžovat. Příjemné rodinné prostředí v gregoriánském domku, skvělá atmosféra. Zůstali bychom déle, ale jelikož je Londýn obrovský, musíme začít obcházet památky. Jako první jdeme do Hyde Parku, následuje Trafalgar Square a postupně se blížíme k Tower of London a Tower Bridge. Počasí nám začíná přát a sem tam vysvitne sluníčko. Dal jsem si proslavené fish and chips, ale víceméně šlo jen o takovou pózu, abych mohl říct: "Jo, měl jsem to v Anglii." Jinak to bylo děsně mastný a celkově nic moc. Bětuška mi opět dělá průvodce a ke každé památce přečte zajímavý úryvek. Zajímavosti v Londýně jsou celkem daleko od sebe, takže pokud si nepomáháte metrem, docela se nachodíte. My jsme dali klasicky kolem 15 km, takže navečer už jsme byli unavení a tak jsme se vrátili do tepla domova. Doma nás paninka nemile překvapila, když řekla, že se podívala špatně do kalendáře a 3. noc už nám nemůže nabídnout, protože je obsazeno. Ale prý že nám Ivan domluví přespání v nedalekým F1 a bude to za stejnou cenu. Dokonce nás tam i odveze a tak souhlasíme.
3. DEN
Čeká nás další pochod centrem Londýna. Tentokrát se těšíme na vytoužené London Eye, Buckinghamský palác, Big Bena a další. London Eye doporučuju všem, co do Londýna zavítají. Není to sice nejlevnější záležitost, ale ten výhled stojí za to. Lidi jsou zde hrozně milí a rádi pomáhají, což bych nečekal, že budou k cizincům tak přívětiví. Včera nám ženská poradila, jak se dostat na určitou zastávku, protože zrovna ta linka, kterou jsme chtěli, měla výluku. Dneska nás zase mladý pár upozornil, že nám vypadla mapa z kapsy. Proto jsem i já tuto dobrosrdečnost záhy oplatil, když černouškovi na ulici vypadla občanka + další doklady.
Kolem šesté jsme jeli zpět, aby nás Ivan převezl jinam. Jedna noc v F1 se snídaní nakonec byla ještě o něco levnější, než u nich, asi nám chlapec vyjednal nějakou slevu. Nicméně Londýna jsme ještě neměli dost a tak jsme se vydali na noční poznávačku. Po cestě se porouchalo metro, tak jsme ve volné chvilce pokecali s Australany, kteří poznávají Evropu. A potom jsme obešli noční Tower Bridge a dali si vínko. Po cestě zpět nás chytl deštík, ale jinak jsme měli celkem štěstí. Uvidíme, jestli budeme mít štěstí i při zítřejší cestě na Stansted. Předem jsme si zjistili, jak se tam dostat, naplánovali časový harmonogram, tak by to neměl být problém.
4. DEN
Po snídani vyrážíme Doubledeckerem na Stratford, odkud má frčet autobus na letiště. Jenže prší a navíc je zácpa, takže přijíždíme se zpožděním. U nádraží nevíme, odkud to jede, tak se valím zeptat do nádražní budovy. V první kase mi borec říká, že ta správná kasa je venku za rohem. Po vystání asi desetiminutové fronty, mi černoušek za přepážkou řekne, že tohle taky není ta správná kasa a když se ho zeptám, kde to sakra je, ukáže směrem na nákupní středisko a dál se se mnou nebaví. Poblíž vidím seriózního kravaťáka, ani ten však nedokáže poradit. Začínám být zoufalej, čas rychle utíká, všude je spousta lidí, ale nikdo nic neví. Potom zahlídnu opodál malé autobusové nástupiště jak někde v Kotěhůlkách a pár lidí s kuframa. Hurá, je to tam! Na nástupišti stojí pasr se strojkem a vydává lístky přímo na místě. Konečně přichází úleva, protože i vidím přijíždět autobus. Raduju se však předčasně, tento linkáč není ten, na kterej jsme si koupili lupen. Musíme teda počkat na další, ale naštěstí jede záhy. Spokojeně se plácáme po ramenách, že jsme to zvládli a na letiště přijíždíme 50 minut před odletem. A pak to začne na novo. Napřed nemůžu najít náš let do Edinburghu, potom ho zmerčím a tam svítí FINAL CALL. Valíme přes letištní kontrolu nejrychlejc, jak to jde. Dokonce nám i prošly nějaký tekutiny v zavazadle, čemuž se do teď divím. Potom sprint podle značek do správné brány a nakonec zjistíme, že jsme blbě. Takže sprint zpátky, tentokrát trefit správnou odbočku a na konci chodby už vidíme sedět paninku. Jak nás vidí, z dálky se ptá: "Edinburgh? Keep running!" Za rohem totiž nebyla brána, ale další několikasetmetrový tunel. Oba jsme byli na pokraji svých sil, ale mně přece jen do finiše ještě něco zbylo, tak jsem to vzal na sebe, že je kdyžtak zdržím, aby nám to neodlítlo. Naštěstí všechno dobře dopadlo, v hale sice bylo úplně prázdno a v letadle už všichni usazení, ale počkali na nás a pak letadlo hned vzlétlo.
Zpáteční letenku Londýn-Edinburgh jsme sehnali přes easyJet za 1700 Kč, protože jsme chtěli ještě navštívit kamaráda, který se tam na začátku roku přestěhoval.
Z letiště funguje pravidelná autobusová linka do centra za pár liber, takže není problém se od tam dostat. Vystoupili jsme podle kámošových pokynů, ale problém nastal, když jsme měli najít jeho byt, protože jsme neměli mapu, jenom popis ulice. Ptali jsme se pár lidí, kteří moc nevěděli, ale nakonec jsme to s pomocí wifi v Subwayi dali dohromady. Edinburgh je v porovnání s Londýnem něco jako Brno a Praha. Taková větší vesnička, jak si s oblibou Pražáci dělají srandu. O to víc je tu kouzelná atmosféra. Lidé nespěchají, je jich tu méně, všude je klid. Památky jsou blízko u sebe a na každým rohu se nějakej Skot mazlí s dudama jak Felix Slováček se saxofonem. Je tu hodně cizinců, hlavně Poláků. Prý je to tím, že mladí Skoti nechcou makat, ale jenom chlastat. Chlast je tu ostatně většinou na prvním místě. Po šichtě se všichni ženou do lokálu, aby dali co nejrychlejší piva. Kvůli prohibici totiž trpí hrůzou, že se nestihnou před zavíračkou naprat do bezvědomí. Nakonec se to ale podaří a další den se jede od znova :D
5. DEN
Kámoš vstává do práce, tak je to na nás, abychom prošli místní zajímavosti. Za zmínku stojí hlavně Edinburgh castle, Hollyrood palace, Calton hill a také Arturovo sedlo, odkud je parádní výhled na město. Taky jste tam mnohdy svědky osobních vítězství. Buď narazíte na běžce, co ten kopec ležící ve výšce cca 350 m. n. m. vyběhne asi 10x po sobě, nebo na osmdesátiletýho dědouška, co si plní svůj životní sen. Co dodat, je to prostě město, kde se mísí všemožný rasy, a z tyhle mísy vznikaj krásy. Tommy Haze & Mária Bikárová by si mohli střihnout podobnou pecku jako "Tohle je Brno", tentokrát však v pozitivnějším slova smyslu :)
Na cestu zpět do Brna máme jasný plán. Načasovat všechno tak, abychom nemuseli znova podstupovat letištní desetiboj. Všechno se nakonec obchází bez komplikací, náš výlet do Spojeného království končí úspěšně a s mnoha nezapomenutelnými zážitky. Děkuji Filipovi za poskytnuté ubytování, za skvělého průvodce Edinburghem a za seznámení s tamní kulturou.
Tip: utraťte nebo vyměňte všechny skotský libry za ty anglický. Na ostrovech sice může platit oběma měnami na obou územích, ale jak se vrátíte do ČR, bude problém s výměnou na koruny.
Žádné komentáře:
Okomentovat