Na výlet jsme vyrazili v pátek po poledni, Bětuška stále nevěděla, kam přesně pojedeme, doposud jsem jí pouze prozradil, že to bude někde v Jižních Čechách. Nedočkavě tak cestou hádala a snažila se zjistit další podrobnosti, jako třeba jak dlouho tam pojedeme a zároveň louskala autoatlas. Na místo jsme dorazili v půl 6, tedy asi 3 hodiny po výjezdu, protože ne celá část trasy vede po dálnici a navíc jsme chytli vojenskej konvoj, kterej se dost dlouho táhnul před náma skoro až do Tábora. Pak už jsme si ale vychutnali check-in v místním hotelu, poslechli si nesrozumitelně mluvícího recepčního, kterej čím dál víc ztlumoval hlas a ve finále se ještě otáčel na jinou stranu, asi aby si byl jistej, že nepochytíme z jeho přednášky lautr nic, a potom šli rovnou na večeři. Vnitřek hotelu vypadá skvěle na rozdíl od vnějšího vzhledu, restaurace působí honosným dojmem a také obsluha vypadá profesionálně. Bohužel pro ně popletli jídlo, které jsme měli dostat a to stejné se stalo i další den, takže asi by to chtělo vylepšit interní komunikaci. Jinak ale chutné a slušné porce, byli jsme dost hladoví, takže jsme si s tím bez problémů poradili. Po večeři jsme si šli zlehka projít večerní město, ale vnitřně jsme už dávno pošilhávali po wellnessu, protože jsme měli v rámci pobytu neomezený vstup. A tak jsme hned po návratu z procházky zamířili do suterénu, kde se mimo jiné nachází i bowlingový bar a masáže. Wellness centrum nabízí 2 sauny (finskou a parní), ochlazovací bazén, sprchy, vířivku, relaxační místnost a bar. Velice pěkná a příjemná atmosféra. Strávili jsme tam asi 2 hodiny a pak šup na kutě, protože jsme z toho byli úplně zmordovaní.
Po návratu zpět na hotel nám zbýval ještě dost času, než se začne podávat večeře, tak jsme se vydali do centra, tentokrát za světla. Na Žižkově náměstí jsme si chtěli dát v kiosku burčák, ale bohužel už neměli, tak jsme se začali toulat a narazili na retrokavárnu UMAUMA. Tu bych doporučil všem, kteří hledají nějakou změnu a odprostění od klasických řetězcových nebo stylových kaváren. Úžasné alternativní prostředí, starostlivá obsluha a výhled na Jordán stojí za to. Dali jsme si vínko a propadli absolutnímu relaxu jako na dovolené.
Nedělní probuzení už ale tak příjemné nebylo. Přesně podle plánu se pokazilo počasí a čekal nás check-out s pomalým návratem domů. V rukávu jsem měl ale ještě jedno eso, na kterým sem trval. Byla to návštěva vyhlídky Máj, tedy přírodního úkazu, odkud pochází spousta nádherných fotek, blogových příspěvků a reklamních spotů. Je to sice trochu z ruky, ale trval jsem na tom, že když už jsme tak blízko, musíme to vidět. Cesta, která tam vede, vypadá jako cesta do pekla a naprosto mimo civilizaci, ale nakonec se to zlepší. Parkuje se zdarma těsně za vesnicí Teletín a potom už následuje asi dvacetiminutové pěší stoupání na místo. Bylo ještě relativně brzo, takže se to tam nehemžilo lidma a taky jsme ještě vychytali chvilku, kdy nepršelo. Po řádné dokumentaci vltavského meandru se ale hned rozpršelo a my utíkali do auta a pryč. Ještě jsme chtěli zvládnout Průhonický park blízko Prahy, ale počasí nás nakonec odradilo a tak jsme skončili ve Starbucks v nákupním středisku Chodov. A tak jsme za tento víkend zkompletovali všechny možné aktivity, které jsme měli i neměli v plánu.
Pokud jste milovníky zbraní, čokolády a Lega, pak je pro vás Tábor to správné místo. Pokud ne, pak je v okolí spousta jiných zajímavostí, které vás určitě uspokojí. Oblastí se táhne cyklostezka Greenways Praha-Vídeň, díky které můžete projet okolí na kole, na bruslích, nebo na koloběžce. Je to jen na vás :)
Žádné komentáře:
Okomentovat